Ve zdravém těle zdravý duch!

Pro správnou činnost paměti je nezbytný pohyb. Mozek se nám jako živočišnému druhu homo sapiens nevyvíjel za kancelářským stolem, ale za pochodu. Člověk v dávných dobách ušel denně v průměru 19 km denně! I když je poměrová hmotnost mozku k tělu asi 2%, spotřebuje 20% celkového potřebného množství kyslíku. Cvičení aerobiku dvakrát týdně snižuje riziko demence na polovinu, ohrožení Alzheimrovou chorobou až o 60% (John Medina, Pravidla mozku). A to za trochu námahy stojí, co myslíte?

Základní paměťové metody

Trénování paměti jsem přirovnala ke zvyšování fyzické kondice horolezce ve fitcentru, paměťové metody jsou tou složkou know-how, aneb jak zdolat vrchol při vynaložení co nejmenší námahy. Vědět z jaké strany a kam šlápnout.

Než se pustíme do jednotlivých metod, musím zde připomenout dva základní předpoklady úspěchu na tomto poli. A to:

  1. Stress je zabiják myšlení a paměti. Pokud jste pod stresem, nemá cenu se metodám věnovat a ztrácet čas! Proto se ho musíte aspoň dočasně zbavit. Věřte, že hlavu budete nyní potřebovat pouze na dané téma, a žádný problém stejně nevyřešíte. Proto se uvolněte, usmějte se, a až budete klidní, teprve poté se začněte věnovat ukládání informací. Určitě ze své osobní zkušenosti nebo z okolí znáte situace, kdy jste si pod tlakem nervů nebyli schopni vybavit třeba ani adresu bydliště (častá situace u dopravních nehod), nebo u zkoušky jste si nedokázali vzpomenout na základní věci. A pokud se hlava uklidní, možná problém vyřešíte brzy poté!
  2. Nedůvěra v metodu a nízké sebevědomí je zabiják paměťových metod.

Paměťové metody jsou často založeny na uvolnění myšlenek. Podobně jako ve snu, kde nás napadají naprosto neuvěřitelné věci, a přitom je během snění vnímáme naprosto přirozeně, pro většinu paměťových metod je nejideálnější stav, kdy nás v bdělém stavu napadají věci, které by nás ani ve snu nenapadly! Chcete-li vracíme se do té fáze dětství, kdy nás ještě dospělí nenaučili myšlenky cenzurovat, nebo se za ně dokonce stydět. Na první pohled je to infantilní, hloupé, nedůstojné, směšné... ale pouze do té doby, než zjistíte, že čím infantilnější to je, tím víc to funguje. Mozek se rád vrátí do doby, kdy si mohl vymýšlet, co chtěl, tak mu v tom nebraňte!

Každý mozek byl někdy dětský, každý takto uvažoval. Proto námitky, že já toto neumím prostě ignoruji. Není to o tom – já to neumím – ale o tom, já to nechci. A když něco nechcete, tak to samozřejmě zvládnete s nechutí nebo vůbec ne.

Asociace

V psychologii znamená asociace spojení mezi jednotlivými psychickými vjemy a odtud také asociativní paměť, v níž se obsahy vybavují na základě podobnosti. Jednodušeji. Mám si pamatovat novou informaci. Pro lepší zapamatování si ji přiřadím formou asociace k něčemu, co již znám. Například hlavní město Guineje je Conakry. Guineu si představím jako gin, Conakry jako Koňak. No a gin a koňak patří přece k sobě jako Guinea a Conakry!

Každý si pod vlivem svých zkušeností, zážitků a vědomostí vybavví asociace jiné. Vezměme si třeba příklad slova strom. Někomu se vybaví pach bahna, když byl v rámci brigády jako student nahnán na výsadbu stromků kamsi do lesů, cestovatel si vybaví rozkvetlé sakury v Japonsku, někdo smutný pocit, když se kácel strom, který zasadil jeho děda, další cítí kůru stromu, když byl s moudrými rodiči kdysi v lese, zahrádkář si vzpomene, že zase nezasadil tu jabloň, kterou po něm manželka chtěla... Jeden pojem, nekonečně mnoho asociací. A to je ta lehčí varianta, protože strom si umí každý více méně představit!

Asociace ale používáme hlavně tam, kde je objekt zdánlivě nepředstavitelný. Třeba cizí slova. Jak si zapamatovat třeba slovo puu, což znamená strom finsky? V češtině to nic neznamená, tak si pomůžeme asociací. Každý zná medvídka Pú. Představíme si ho, jak sedí na stromě, a my na něho voláme – Púú, slez dolůů z toho stromůů!

Jak si ale vytvořit asociaci, abychom si slovo pamatovali co nejdéle?

  1. Asociace se musí týkat nás (přiznejme si to, jsme sobci, takže u věcí týkajících se nás osobně, naše hlava zbystří a lehce si situaci představí)
  2. Asociace musí být neobvyklá.
  3. Asociace v sobě musí mít zapojeny smysly a emoce. u stromu si vybavte jeho vůni a spojte si ji s leskem medvědího kožíšku.

Použití: cizí slovíčka a jako základní kámen u dalších následujících metod

Metoda Loci

metoda, založená na vytvoření pomocné cesty. Oblíbená u karetních hráčů, zakázaná v Kasínech, protože umožňuje pamatovat si nejen velké množství pojmů, ale také jejich posloupnost.

Nejprve si vytvoříme cestu s jednotlivými zastávkami. Nejjednodušší cesta je byt nebo kancelář.

I. Vytvoření cesty.

V duchu si projdeme byt. Otevřeme dveře, vejdeme do předsíně, zkontrolujeme věšák, dále košík na komodě a pohledem si uvědomíme skříň. Dále pokračujeme do kuchyně, kde zkontrolujeme kuchyňskou linku, na ní mikrovlnku, mrkneme do dřezu a otevřeme lednici a dále vidíme stůl. To si jednoduše představíme. Zastavení na této cestě jsou: 1. Dveře, 2. věšák, 3. košík, 4. komoda, 5. skříň, 6. kuchyňská linka, 7. mikrovlnka, 8. dřez, 9. lednice, 10 stůl, 11. koberec. Máme cestu o 11 stanovištích.

Dejme tomu, že si potřebujeme zapamatovat devět československých prezidentů. Masaryk, Beneš, Hácha, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák, Havel.

II. Přiřazení pojmů.

Ke každému stanovišti si přidělíme jednoho prezidenta pomocí asociace podle podmínek popsaných výše.

  1. dveře = Masaryk (Snažíme se projít domů dveřmi, ale musíme se přitom prodrat proti Masarykovi, který tam stojí krásně vzpřímen i s koněm)
  2. věšák = Beneš. Chceme si odložit kabát, ale k našemu úžasu nahoře leží spící Beneš – dává si bene
  3. košík = Hácha. V košíku vidíme stočeného Háchu, který se ještě přikrývá, aby nebyl vidět, protože se jako protektorátní prezident bojí hněvu Čechů
  4. komoda = Gottwald. Z komody se nám stal rudý koutek, plný socialistických metálů a diplomů, vévodí jim obraz Gottwalda
  5. Skříň = Zápotocký. Ze skříně se na nás valí voda, která tvoří před našima očima hotový potok!
  6. Kuchyňská linka = Novotný. Uklidníme se v kuchyni, kde se pokocháme novou kuchyňskou linkou, celá se od novoty blýská – nádhera!
  7. Mikrovlnná trouba = Svoboda. A navíc už můžeme svobodně ohřívat bez připálení všechna jídla, protože máme mikrovlnku – ta svoboda bez připálených hrnců, paráda!
  8. dřez = Husák. V napuštěném dřezu nám rejdí a dovádí nádherná husa, a jak se umí potápět!
  9. lednice = Havel. Otevřeme lednici a z ní vystoupí ojíněný Havel se slovy děkuji za vysvobození, komunisté mě dali na pár let k ledu, ale už jsme zase volný.
  10. stůl = Klaus. Na stole máme připraveny dárky od samotného Santa Klause!
  11. koberec = Zeman. Koberec je vždy na zemi.

Pokud si každé stanoviště správně zažijete, neměl by pro vás být problém prezidenty po sobě vyjmenovat. Je to trapné? Možná, ale hlavně účinné!

Metoda kategorizace

Slouží k zapamatování si mnoha pojmů, kde nezáleží na pořadí. Je založena na poznatku, že člověk si zapamatuje v průměru 5 pojmů. Pokud si tedy máme zapamatovat pojmů dvacet, snažíme se je rozdělit do několika logických kategorií nejlépe o čtyřech až pěti pojmech, podle toho, na co se cítíte. Záměrně neuvádím žádný příklad, protože na webu by to vypadalo, že mám kategorie předpřipraveny. Na kurzu toto standardně cvičíme s 20 pojmy, které účastníci nahodile jmenují a věřte, vždy se kategorie dají sestavit!

Metody pamatování si čísel

Obecně fungují na principu převedení abstraktního čísla na konkrétní obraz. Liší se pouze způsobem zpräcování. Číslo si na obraz můžeme převést na základě jeho vzhledu (číslice dvě připomíná labutí krk) na základě zvukomalebnosti, kdy vytvořímě rým (dvě-šle) nebo si ho zakódujeme pomocí určitého klíče na písmena a z těch pak tvoříme slova. Ty pak zpracováváme dalšími vhodnými paměťovými netodami.

Metoda příběhu

Oblíbená metoda, při které zakomponujeme do vymyšleného příběhu všechny pojmy, které potřebujeme zvládnout.

Na pravidelném kurzu jsem účastníky postavila před úkol vytvořit příběh na pražské mosty. Samozřejmě jsem měla v záloze i svůj, ale dámy mě velmi mile překvapily, když během dvaceti minut společně vymyslely toto dílko:

Úkol: pražské mosty:

Most Závodu míru, Radotínský, Bránický, Barandovský, Železniční, Palackého, Jiráskův, Legií, Karlův, Mánesův, Čechův, Štefánikův, Hlávkův, Negreliho viadukt, Libeňský, Železniční, Barikádníků, elektrické dráhy, Pro pěší.

Příběh, který vznikl za 10 minut spontánně na kurzu:

Hurá! Celá naše parta se zúčastní Závodu míru (most Závodu míru). Moc se na startu radujeme (Radotínský), ale v závodě nám brání (Bránický) pan Barrand (Barrandovský), bojí se, abychom mu neponičili údolí. Co se dá dělat, dál musíme po železnici (Železniční). V kupé si aspoň můžeme číst Palackého (Palackého) a Jiráska (Jiráskův). Klid netrvá dlouho. Přistoupí legionář (Legií) Karel (Karlův), který má pod paží obraz od Mánesa (Mánesův). Je na něm Čech (Čechův) i Slovák Štefánik (Štefánikův). Posadí se a na svačinu vytáhne hlávku zelí (Hlávkův). Je ale celá černá (Negreliho viadukt), tak ji hodí z okna přímo do Libně (Libeňský). Hlávka ale spadla na železniční koleje (Železniční) a kutálí se, až se rozplácne o postavenou barikádu (Barikádníků). Ten třesk způsobí vyhození pojistek a tím pádem elektrického provozu na dráze (elektrické dráhy) v celém městě, takže do Tróji už musíme pěšky (most pro pěší v Tróji).

ZIP metoda

Zde mi dovolte býti tajemnou. Do kouzla ZIP metody mě zasvěcoval dlouhý čas můj kolega ze společnosti memory21 René Müller, který je jejím autorem. Metodu pro sebe nazývám indiánskou z jednoho důvodu. Dá se předat pouze ústně a k jejímu pochopení je třeba mít zažité metody základní. Kombinuje v sobě kromě příběhu, asociací, vizualizace a emocí ještě něco navíc. Trvalo mi mnoho hodin ji pochopit a ještě více získat pocit, že jsem schopná ji předat dále. Faktem je, že s pomocí této metody je člověk schopný (slyšel-li aspoň někdy předem názvy států), vyjmenovat 50 států USA po sobě během hodiny, a získá také přehled, v jaké části se ten který nachází. To chce ale opravdu zkusit si to na vlastní kůži!